Podzimní výprava na rozhlednu

13.11.2020

Byl sychravý listopadový den

a my měli v plánu výlet na rozhlednu Velkého Kosíře. Autobusem jsme dojeli na zastávku do Čech pod Kosířem, kde jsme nabrali Víťu, který nás šel spolu s maminkou, potkanem a labradorem doprovodit k cestě za polní pěšinou. S Víťou jsme stihli najít kešku - někteří z nás poprvé poznali a uviděli, co to vlastně kešky jsou. Společně jsme se do ní zapsali a pokračovali jsme v cestě. Když jsme se s Víťou rozloučili, zkoušeli jsme, na jakou vzdálenost se ještě uslyšíme, byla mlha. Neviděli jsme na sebe, a tak jsme pořádně na Víťu zvolali: "Víťo, ahoooj" - odpověď se dostavila. Abychom však slyšeli odpověď, sami jsme museli být na chvíli potichu.

Už jsme nějaký kus cesty ušli, ale ještě větší kus před námi nám zbýval a my zjišťovali, že naše očekávání příjemného počasí se nevyplnilo a my nejsme dostatečně připraveni na velkou rosu. Většina z nás už měla mokro v botách, a tak jsme namísto lesní cesty zvolili cestu kratší a jednodušší.

Překvapení. Ani jsme netušili, co za tento den nepotkáme. Před námi byla farma se spoustou zvířat. Viděli jsme se s koňmi, ovečkami, byli jsme uvnitř ohrádky s kozami a mohli jsme si pohladit i ochočeného divočáka. Aportovali jsme s přátelským pejskem a potěšili se s roztomilým štěňátkem a kočičkou. Z blízka jsme mohli vidět i kapibaru. Už nám ani nevadilo, že máme vlhko v botách, že je sychravý den, že se nám nechce chodit. Naše radost, kterou nám dodala zvířata, byla větší.

Odpoledne konečně vysvítalo slunko a my procházeli lesem. Udělali jsme aktivitu, která nebyla pro každého jednoduchá. Měli jsme se zaposlouchat a naslouchat lesu. Říká se, že v lese je ticho. Ale není. Je tu spousta zvuku, spousta hluků, spousta hlasů. Ať už kolemjdoucích, našich myšlenek, hlasů přírody - šumění stromů, křupání klacků, zpěv ptáků, šumění řeky, a nebo vnějších věcí, které do lesa nepatří, ale slyšíme je z dálky - vrtulník, traktor, autobus...

Už jsme TAM. Konečně jsme cestou necestou došli do cíle, dali jsme si oběd - opekli jsme si pod rozhlednou buřty nebo jen chleba, popřáli si dobrou chuť a šlo se jíst. Po krátkém odpočinku jsme vyšli nahoru na rozhlednu, pokochali jsme se výhledem a vydali se na zpáteční cestu.

Náš výlet jsme završili návštěvou Víti, kde si děti hrály a dospělí povídali, usušili jsme si ponožky a boty a jeli zpět autobusem domů do Prostějova. Výlet se opravdu vydařil, dětem i dospělým se nejvíce zamlouvala farma se zvířaty u Ludéřova. Tešíme se na další malá dobrodružství. Děkujeme městu Prostějov, že nás v naší činnosti finančně podporuje.

Víví, Patroni lesa